ROZCESTNÍK
AGENTURA
KRUH
Jan Jelínek, knihkupectví Hledající,
Za Pohořelcem 12, 169 00 Praha 6,
tel.: 220 873 250, IČO 12263770,
email: info@hledajici.cz
Aktualizace databáze knih provedena 18.09.2017
Obsah košíku   Přihlášení   Registrace   Časté otázky    Výkupní kalkulačka   Obchodní podmínky   Facebook   Kontakty   
Košík: 0.00 Kč,  Měna: CZK - EUR
Zamyšlení: Když se krásný sen splní, změní se často v noční můru. [Patricie Holečková]

Hledat:
  
V názvu knihy, autora, nakladatelství, kód knihy
Google - v hledajici.cz
Kategorie:
Novinky
Prémiové knihy
Doporučujeme
V hledáčku
Všechny knihy
Antikvariát

"zlatý fond"
Ajurvéda, čínská medicína
Andělé, víly
Astrologie
Buddhismus, zen
Byliny, bachovy esence
CAD PRESS
Cvičení, masáže
Duchovní beletrie
Duchovní učitelé
Eko-konzult
Ekologie, příroda
Energetická místa, mapy
Esoterika ostatní
Fantasy & Sci-fi
Feng šuej
Filosofie
Hermetismus
Homeopatie
Jóga
Kóany, výroky
Kuchařky
Léčitelství
Lexikony, zákl. knihy
Mandaly, mantry
Minerály, reiki, čakry
New Age, podvědomí
nezařazeno
Numerologie, i-ťing
Partnerské vztahy
Pohádky, mýty
Portál
Psychologie
Psychotronika, spiritismus
Reinkarnace
Santal
Sny, snáře
Šamanismus
Tantra, sexualita
Tarot
Věštění
Víra
Votobia
Výživa, vitamíny
Záhady, proroci
Změněné stavy vědomí
Ostatní - CD, DVD, apod.
Ostatní pomůcky
Společenské hry


E-mailové novinky:
Pokud si zde zaregistrujete e-mail, budeme Vám pravidelně zasílat přehled nových knih v našem obchodu obvykle 2x měsíčně a občas informovat o speciálních akcích.


Tip od nás:

Obálka knihy
  
F3 011 - Ájurvéda v terapeutické praxi ROZHOVOR S AUTOREM
Autor: Pavol Hloška
Nakladatelství: Fontána
ze slov, která (si) někdo pravidelně říká poznáte jeho vlastnosti i potřeby; slova mohou povzbudit, pomoci léčit i zablokovat
Recenze: Ne - Ukázka: Ne - Vaše názory: 0
Původní cena: 278.00, Po slevě: 259.00 Kč
Vyšlo: 16.05.2008, Kategorie: Ajurvéda, čínská medicína
Skladem
 

Rozhovor s Vlastimilem Markem

- Zpravodaj 2/2004 (rozhovor připravil Jiří Mašek pro internetový magazín Osud a Zpravodaj Hledající) (redakčně upraveno a kráceno; původní nezkrácené znění najdete na internetu na www.osud.cz) Motto: Svět je takový, jaký jsme si ho vybudovali, ale ještě není tak zle, aby mohlo být líp! Kdo znáte Vlastimila Marka, víte, že to je živel, oheň, který jedněmi dveřmi vchází a už zároveň druhými odchází. Charismatický muž s uchvacujícím projevem. Když jsem mu před Vánocemi napsal e-mail, zda s odchodem ze Spirály čtenáři definitivně přijdou o jeho články a komentáře a nabídl mu prostor k pokračování na Osudu, přijal. A tak byla konečně příležitost sejít se k již dlouho připravovanému rozhovoru...

JM: Víte, že máte částečně na svědomí to, že dnes spolu můžeme dělat rozhovor pro OSUD.cz? V roce 1999 jsem si v Galerii Cesty ke Světlu pana Hajného koupil vaši knihu Něco v síti, což výrazně přispělo k tomu, že v prosinci téhož roku Osud vznikl. Čtete Osud.cz?

VM: Nikdy předtím jsem se do něj nepodíval. Až poté, co jsem byl vyzván. Osud asi nebyl mým žánrem... (smích).

JM: Jak jste se vy sám dostal ke spiritualitě? Nepřipadal jste si již od mala ve srovnání se stejně starým okolím divný, nebo přinejmenším jiný?

VM: Se mnou to bylo jednoduché, v 21 letech jsem měl zážitek blízkosti smrti, poruchu ústrojí rovnováhy, 14 dní jsem padal a blinkal, nikdo nevěděl co se mnou.

JM: Jak jste k tomu přišel?

VM: To je složité. Například na brigádě jsem dělal u drtiče kamene, kde byl obrovský hluk. Nějak se porušilo vnitřní ucho, pak nějaký jednoduchý zánět, což samozřejmě není tak jednoduché. Musím odbočit. Moje matka byla slabá na ledviny, atd. a - každý člověk má nejslabší místo - tak já ho mám dědičně přes ty ledviny. Také například oči, moje matka probrečela celé těhotenství. Zpětně teď už vím, co ovlivnilo můj psychosomatický charakter, který se vyznačuje tím, že jsem jakoby nejslabší právě na ledviny.

JM: I když to podle očí není moc vidět ...

VM: ... ale ano, já jsem celý život na jedno oko tupozraký, šilhal jsem, celý život brýle, to se nashromáždí. Takže není to až tak náhoda, jak by současný alopatický doktor řekl. No a pak jsem začal cvičit jógu. Bolela mě páteř. Já jsem stále seděl, začal jsem hrát bigbít, a jak jsem tak jednou šel po Václaváku, uviděl jsem vývěsku TJ jóga. Byl jsem samozřejmě připraven, nic není náhoda. Takže jsem šel cvičit a během měsíce nejen že mě přestala bolet páteř, ale já jsem se tam na druhé lekci v pozici mrtvoly /savasány/ tak uvolnil, že jsem se začal smát. Byl jsem úplně šťastný. Dneska vím, že šlo o nadprodukci endorfinů, že to byla synchronizace hemisfér, ale to jsem tenkrát nevěděl. Když jsem to na třetí lekci udělal znovu, zase jsem se chechtal, tak mi učitel vynadal, jak si můžu z tak vážné věci, jako je poloha mrtvoly, dělat srandu, což mě tenkrát nastartovalo. A zjistil jsem také, že je to práce na celý život. Že nejde jenom tak jako říci: Aha, tak teď jsem duchovní. Stejně tak jako má člověk například trauma zdravotní, když se 30 let přežíral vepřovou a po operaci žlučníku si řekne tak, jdu do hospody, už jsem zdravej, to přece víme, že nefunguje. Musím nějakou dobu zase na sobě pracovat. Začal jsem tedy překládat. A v tu ránu jsem zjistil, že naprostá většina překladů jsou chyby. Přeplývá to chybami, jsou to někdy úplné nesmysly, zkrátka jsem poznal, že se musím naučit dobře anglicky, a pokud budu chtít do některého autentického zenového kláštera, tak japonsky. Začal jsem totiž souběžně s hudbou dělat zen a zjistil, že do Číny k Č-chanům se nedostanu. Do Indie jsem nechtěl, protože nějaké Indy jsem již znal, začal jsem meditovat a jóga, jako dlouhá cesta, mi nevyhovovala. Jsem impulzivní, rychlý, když to nebylo za 14 dní, tak to pro mne nefungovalo. Velice brzo jsem zjistil, že přestože mi ani moje bývalá žena, ani kamarádi nevěřili, že se něco změnilo, tak jsem na sobě a na svých reakcích, které jsem se snažil pamatovat, zjistil, že to funguje. Začal jsem sledovat, za jak asi dlouho. Byl jsem například 2 měsíce u přítele, v takovém ašrámku. Přijel jsem domů a za 3 dny jsem třeba v mém rodném městě u matky nadával naprosto stejně, jako jsem před x lety. Zjistil jsem, že ty 2 měsíce jsou asi málo. Tak jsem experimentálně došel k měsícům třem. Také jsem si ovšem přečetl, že třeba v theravádovém nebo hinajánovém buddhismu všichni muži povinně jdou na 3 měsíce do kláštera. V zenu jsou 3-měsíční sessiony těmi nejzákladnějšími, asi to nebude náhoda. Dnes vím, že pokud se člověk rozhodne stát duchovním, a začne denně meditovat, půlhodinku ráno a půlhodinku večer, měsíc nestačí, dva také ne. Ale za tři měsíce, když se pomocí magnetické rezonance nebo pozitronové emisní tomografie vidí v určitých vrstvách jednotlivé neuronové propojení, za tři měsíce se ty neurony propojí jinak. Stejným neuronům, které má člověk v mozku, narostou nová propojení. Je to, jako kdyby se čip počítače každým novým softwarem, každou novou utilitkou, přeprogramoval k lepším výkonům. Přesně tak my lidi fungujeme. Plyne z toho jedna důležitá věc, takový light motiv toho, co dělám posledních 20 let: Lze změnit svět. Lze změnit sama sebe, jen se do toho dát. Anebo jinak - druhá strana téže mince je: Slušně řečeno je to v prdeli, svět je čím dál tím horší a já říkám něco, co redaktoři v masmédiích vůbec nechápou: Ještě není tak zle, aby mohlo být líp. Oni my to vždycky opraví na aby nemohlo být líp. Lidé ještě nemají motivaci. Proč by se sebou něco dělali? Dokud nebude nouze o vodu, až se budou muset bít v ordinaci, aby jim vůbec ošetřili bolavý zub, tak se sebou nezačnou dělat nic. Dokud jim např. pojišťovna nebude každý poslední den v roce vyplácet z nějaké imaginární sumy peněz všechny peníze, které za ten rok nevyčerpali. Ještě není tak zle, aby mohlo být líp. Svět je přesně takový, jaký jsme si ho vybudovali. Jsme totiž jak zvířátka. Vůbec netušíme, že všechny problémy si děláme sami, netušíme, že všechny negativní věci - války, nemoci - že jsou způsobeny našimi nevědomými postoji. Zvířátko neví, že by mělo plánovat třeba ob dvě generace. Veverky si schovávají na zimu, psi si zahrabávají, my jsme se naučili něco si schovávat jako do zásoby, ale nenaučili jsme se jako lidi myslet dopředu ob dvě, tři generace. Resp. západní styl myšlení od toho Descarta, kdy jsme začali preferovat jenom dominantní, levou hemisféru, pouze racionální složku mysli, ztratil obrovskou sumu všeho. Dnes už se to ví. Dnes už se ví, že člověk není homo sapiens sapiens, ale homo sapiens emoční, možná spíš homo emocionales stupidus, protože ty emoce prostě nezvládl. Pokud to zjednoduším, podvědomě máme znovu přesně takový svět, jaký chceme. Protože jsme jako zvířátka ovládáni krátkodobě, krátkozrace, děláme pouze to, o čem se domníváme, že bude pro nás dobré nyní. Ale zapomněli jsme plánovat jako ten muž, který sázel stromy, nebo jako ti indiáni, když se sešli v kmeni Hopi, tak jakékoli rozhodnutí, které změnilo život kmene, muselo být domyšleno do budoucna, jak to případně změní život kmene za 7 následujících generací. Čili určité národy žily naprosto ekologicky, naprosto v pohodě kvůli rovnováze racionální a emoční složky. Akorát my Evropané jsme se tím svým preferenčním myšlením extrémně vychýlili. Takže: začal jsem být duchovní, protože jsem zjistil, že to je jediná cesta, jak poznat sám sebe. Pomohla mi k tomu ještě hudba, ale i tu jsem dělal duchovně. A za druhé, že to je jediná cesta, jak případně pomoci i jiným. Nechci spasit svět! Dělám všechno pro sebe, je to egoistické v tom smyslu, že ego by se mělo poznat. Sokratovské "poznej sama sebe" i buddhistické "studovat cestu Buddhy" znamená studovat sebe. A studovat sebe znamená zapomenout na sebe. Studovat sebe tak, že se najednou to já ztratí. Člověk objeví, že je také z něčeho jiného, že také funguje jinak, že naprosto neovládá sám sebe. Existují milióny pochodů, které jsou ovládány za nás. Teď nedávno jsem četl pravidelný sloupek psychiatra Hoschla v Reflexu, co říká psychiatrie na to, že spousta věcí je u člověka nevědomých. On nemohl neříct, že kdyby člověk chtěl a mohl ovládat sám sebe vědomě, tak by to dopadlo asi jako kdyby mě nyní posadil za knipl Jumbo-jetu a řekli tak leť. Jsme řízeni něčím úplně jiným, než si myslíme. To, co si myslíme, že jsme my, je jen jeden prográmek supersoftwaru, který se každým dalším softwarem sám zušlechťuje. Mozek je geniální zařízení, nejgeniálnější ve vesmíru, je však schopen na sebe nabalit program skinheada, který chodí na Spartu a pije pivo, nebo Einsteina. Proto jsem začal být duchovní, nechtěl jsem skončit jako skinhead. Nechtěl jsem být manipulovaný, chtěl jsem dosáhnout svobody. A zjistil jsem, že to mi umožní pouze duchovnost, pomocí které poznám sebe sama, začnu být takovým, jakým jsem se narodil. Najdu sebe sama, najdu v čem je mi nejlíp, abych pak mohl žít pro sebe a pro své poslání a nikoliv pro výplatu, šéfa, bankovní účet, program v televizi, pro to všechno vnější.

JM: Byl jste zneuznaný a nehlazený, jak o vás tvrdí Ota Luňák na Spirále?

VM: Ano. V tomto smyslu jsem ale naprosto typický vzorek této společnosti, protože od 30., 40. a hlavně 50. let jsme byli všichni porozeni tím nejméně vhodným, nejvíce devastujícím způsobem. Zvláště my chlapci. Jakmile jsme nebyli první minuty a hodiny u maminky, leželi jsme někde v kójích, kde jsme řvali, jednou za 4 hodiny nás - protože to nějaký vědec vyzkoumal - přinesli k mamince na kojení, pak nás zase odnesli, v tomto smyslu jsme my všichni nehlazení, málo kojení, atd. Tenkrát bylo po válce, náš vzor - sovětské ženy - rodily v porodnicích, tak jsme také začali rodit v porodnicích. Ale tenkrát to ještě nebyly velkovýrobny. Ta situace v porodnictví je nyní daleko horší a daleko tristnější, než se zdá. Mimochodem, nedám moc na to, co je psáno, ve smyslu emočním. Když nějaký kritik napíše, že je to špatné, a já vím, že ne, protože já sám nejlíp vím, zda se mi to povedlo, nebo ne, tak vím, že kritika vypovídá spíš o něm, než o mně. Ale souvisí to s tím, proč jsem začal dělat duchovno. Právě díky porodu a díky tomu všemu jsem byl hodně zakomplexovaný. Například jsem vůbec nemluvil. Tak jsem se v pubertě styděl za to jaký jsem ubohý a jak mé spolužačky jsou dokonalé, že o mně říkali, že jsem nezdvořák. Ale rozhodl jsem se, že s tím něco udělám. Čili jsem se naučil mluvit, protože jsem věděl, že musím. Zrovna tak jsem se naučil bubnovat, psát a další věci. Ale můj příklad by mohl být typickým, protože 99 % ještě dnes porozených lidí holt musí jít tímto směrem a touto cestou. My víme, jak ne, protože jsme tak porozeni, jsme tak naprogramováni způsobem porodu. A musíme teprve hledat, jak ano. Ale klidně si dokáži představit, že za 200 let se lidi budou rodit tak, že začnou ne od negativit, ale rovnou od pozitivit. V 80. letech jsem vydával takový samizdat, jmenovalo se to Almanach překladů, kde byly vůbec první informace o floatačních vanách, což si někteří nadšenci hned z polystyrenu udělali, lehli si do té solí napuštěné teplé vody a reagovali přesně tak, jak reaguje současný svět na duchovní disciplíny. Po 20-30 minutách, kdy člověk nejdříve slyší své srdce, pak střeva, jak rachotí, pak se mu motá hlava, pak má různé vize, a v momentě, kdy se to zklidnilo, tak Češi z vany vylezli a řekli: aha, už vím, co to je. Místo aby teprve začali! To se prostě jenom vyčistili. 99 % duchovních aktivit a pokusů současných lidí, a to není ničí vina, je v tomto smyslu pouze čistící, a málokdo zatím již začal od okamžiku, kdy je superčistý. Lidstvo má na to několik generací, než se vyčistí, aby skutečně mohlo začít být duchovní.

JM: Lidé, zajímající se o spirituální vývoj druhu a planety se v současnosti dělí na dvě skupiny. Jedni říkají, že to nemůžeme přežít živí, druzí, že to nejhorší již máme za sebou a bude jenom dobře. Kam se řadíte vy?

VM: Tak jak jsem říkal. Ještě není tak zle, aby mohlo být líp. Mají pravdu i ti, i ti. Vždy je to konglomerát, vždy je to amalgam. Vždy záleží na mně - a jsme znovu u toho zjištění, že za 3 měsíce člověk musí přeformátovat, defragmentovat svůj harddisk, ale pak bych ho měl resetovat a přeformátovat na nové utilitky, a ono se to děje. Čili až bude tak zle, že bude krize, o které mluví ti první, tak pak bude hodně záležet, kolik bude těch druhých, aby již bylo know-how, jak z toho ven.

JM: A máte nějaký svůj soukromý tip, kolik musí být těch probuzených?

VM: No, myslím, že to bude zase ono 20:80. Souvisí to s určitými harmonizačními či chaotickými jevy v přírodě, když mrzne voda při 0 stupních, tak 80 % plochy rybníka mrzne za posledních 20 % času. Jakmile zmrzne 20 % rybníka, pak již těch zbývajících 80 zmrzne jenom za pětinu času. Myslím si že tato harmonie, jako např. "zlatý řez", jako zákony vesmíru, proč elektrony obíhají tak a ne jinak, proč planety obíhají tak a ne jinak, to již je v nás. Jsme děti Vesmíru a to by bylo, aby nebyla i v nás. A aby nebyla v alikvótech naší činnosti, v emocích, literatuře, nebo v další vrstvě, která se nyní vytváří internetem.

JM: Lze v současné době provozovat masmediální aktivitu (rozhlasovou stanici, časopis, deník), zaměřenou na Nový věk, která by nezanikla dříve, než začne, a našla si dostatečný počet posluchačů či čtenářů a zároveň zdrojů?

VM: Odpověď je velice jednoduchá. V momentě, kdy se na propagaci takového média bude věnovat tolik peněz, jako na propagaci vložek, mycích a pracích prášků, v tu ráno to bude fungovat.

JM: Myslíte si, že bez toho to nepůjde?

VM: Myslím, že jde o to najít nějakého osvíceného bankéře, který prostě ty peníze za půlroku nebude chtít zpátky. V Americe je moratorium 5 let, 5 let nemůže chtít investor, který chce provozovat rádio prachy zpět. V 90. letech jsem dost spolupracoval se 3 soukromými rádii, vždy to mělo krásné myšlenky, ale nikdy toto bankéři nedodrželi. Vždy po půl roce, po roce všechno vyházeli, změnili. V momentě, kdy se najde první osvícený bankéř, který do toho vloží peníze a nebude je chtít za půl roku zpátky, dá tomu šanci, tak v tu ránu se začnou postupně nabalovat i sponzoři a začne se i to dobré propagovat přinejmenším stejnými sumami a prostředky, jako to špatné. Zase je to o tom, jak se na to díváme. Pokud vidím tu láhev z poloviny prázdnou a pořád nadávám, že všechna masmédia to tak dělají, tak je to pohodlné, a zase je to o těch 80 procentech... My lidé jsme evolucí nějak naprogramováni, nedochází nám, že např. film a televize, a já dodávám stejně tak jako symfonická hudba nebo atomová energie je daleko silnější než na jakou jsme byli programováni. Příroda s tím nepočítala. Obrázek nějaké lahve alkoholu při reklamě, neznalci říkají - to trvá vteřinu. Jak to? Vždyť v televizi je 25 obrázků za vteřinu! A my podvědomě vidíme 25x tu flašku, aniž to můžeme kontrolovat! Vidíme jí jenom jako by jednou, ale 24x je to podvědomé, já bych řekl protizákonné, ilegální - nikdo o tom neví - a někdo na tom vydělává. My na to nejsme stavění. Když chcete řídit moped, musíte mít řidičák. A ředitelé televizí, předsedové partají a vlád nedělají jediný psychotest, jediné zkoušky, nemusejí mít žádné kvalifikační předpoklady. Nechali jsme systém, aby nás strávil. Nedohlédli jsme důsledků vývoje. A bohužel umlčujeme proroky a umlčujeme blázny. Vždyť každý panovník měl svého blázna a věděl, jak je to rozumné. Politici dnes jenom předstírají, že něco dělají. Už 20 let jim říkám hasiči. V zoufalství hasí, co je nejhoršího. Ale ještě není tak zle, aby mohlo být líp. Než nám to dojde, než si např. zvolíme zodpovědně, aby mohlo být líp. A začít lze například tak, že si založíme noviny, nebo televizi, řekněme New Age, ale s pozitivními zprávami! Pozitivně dělané! Klasický příklad je, když v televizi řekne reportér, že na dálnici mezi Prahou a Brnem bourala 4 auta, tak má a nemá pravdu. Měl by říci 256 843 aut dojelo v pořádku. Jde o ty proporce.

JM: Ano, kolega říká, že pokud si nezaložíme své supermarkety, svá média, tak není šance dostat se do stávajícího systému.

VM: Člověk sám nejlíp ví, co chce. Za mne to nikdo jiný neudělá. Na druhé straně potřebuje kolektiv, potřebuje partu stejně smýšlejících lidí, kteří ale mají jiné způsoby vidění, myšlení, a trochu ho v nadšenectví korigují. Ale je to otázka vytrvalosti, zdrojů, a hlavně zkušeností. Na začátku devadesátých let, když jsem byl u Sheldrakea v Anglii, tak jsme dostali zadání: vymyslete jednu jedinou akci, která pozitivně změní svět. Ale nesmí to být něco jako ať se všichni mají rádi. Musí to být konkrétní. Takže jsem třeba pomohl jedné Irce, protože její muž pravidelně chodil do hospody. Ona říkala: Potřebuju nějak vymyslet, aby on tam nechodil, už je starší, má velké břicho, začíná být nemocný. Tak jsme pozitivně vymysleli, že uzákoněně by všechny hospody v Irsku musely stát na vysokém kopečku, jako ta poutní místa. Hotovo. Důsledky si již každý domyslí. V této souvislosti jsem vymyslel jednoduchou věc: při OSN by byla rada 7 prokazatelně osvícených lidí. A určitě by se na nich shodli statisíce lidí, třeba pomocí internetu na servrech. Ti by mohli jednou do roka odměnit všechny, kteří se prokazatelně před rokem stali osvícenými, částkou třeba 10 milionů dolarů. Vždyť jaká je největší motivace v současném světě? Lidi chtějí prachy. A už vidím ty Kožený a Železný, jak začnou meditovat, aby vyhráli 10 milionů dolarů. Ale to je jen jako když někdo dostane v hospodě nabančeno a rozhodne se, že se naučí aikido. Za půl roku cvičení aikida se změní tak, že ho ani nenapadne se prát. Osvícený člověk už bude mít setsakra jiné důvody, kam a jak investovat těch 10 milionů, než ten, který to původně začal. Lze tedy změnit svět, ale musí to mít určitý know-how. Určitý software, nápad...

JM: A jak ono "prokazatelné osvícení" zjistíte?

VM: Teď se ptá žáček první třídy, jak poznám, jestli žák v osmé třídě umí logaritmy. Samozřejmě, pokud žák umí logaritmy, tak dá jednoduchý příklad. Např. v zenu jsou systémy koánů tak dokonale propracovány, a dnes již víme o propojení hemisfér. Můžeme jednoduše tomografem zjistit, jak se člověk v nějaké krizové situaci testu zachová a jak mu žhaví i ta druhá mozková hemisféra. Víme, jak se projevuje duchovnost a je duchovní, nebo ne. Je to nejduchovnější detektor duchovnosti, jaký jsme kdy mohli mít.

JM: Děkuji Vám za rozhovor.



Aktuality, novinky:

14.09.2017
"Metoda RUŠ" - stále jedna z nejprodávanějších knih.
[JJ]

13.09.2017
Na SLOVENSKO jedeme opět 2.10.2017 a vyřídíme všechny objednávky, které nám dorazí do 27.9., 10:00 hod.. Počínaje druhou zásilkou je možná i platba na fakturu po dodání zboží (poštovné 2,3 eur). [JJ]

Nejprodávanější v kamenném obchodu:
01Život v přeludu (... a jak se z něj probudit!)
02Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak (3. vydání)
03Den svatého Ignora
04Jen nekonečná láska je skutečná
05Cesta /Modrá brána/
06Jak to vidí Ivanka Adamcová
07Učebnice vysoké magie
08Indián - Zpráva o archetypu
09Psychologie souhlasu
10Já jsem
11Krutá hra o tvé zdraví-Budeš figurkou,nebo hráčem?
12Jsem
13Nové uspořádání - Otevřeně o nejasných časech (10)
14Anastasia - kniha první
15Tajný život stromů

Nejprodávanější přes internet za Září 2017:
01Život v přeludu (... a jak se z něj probudit!) (17x)
02Zdeněk Hajný 2018 - stolní kalendář (14x)
03Nespěchejte do rakve (12x)
04Umíráme na objednávku-Když se stane léčba zločinem (11x)
05Krutá hra o tvé zdraví-Budeš figurkou,nebo hráčem? (9x)
06vonné tyčinky Shrinivas Sugandhalaya, 10 g (8x)
07Zdeněk Hajný 2018 - nástěnný kalendář 42x56 cm (8x)
08cyklus Anastasia - kniha 6 až 10 (8x)
09Jsem (8x)
10cyklus Anastasia - kniha 1 až 5 (7x)
11Den svatého Ignora (7x)
12Karpatské hry (vázaná) (6x)
13Velcí zasvěcenci - Tajné dějiny náboženství (6x)
14Cesta /Modrá brána/ (6x)
15Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak (3. vydání) (5x)

Naposledy objednané knihy:
20.09.2017 20:50
Cesta pokojného bojovníka
20.09.2017 20:45
Krutá hra o tvé zdraví-Budeš figurkou,nebo hráčem?
20.09.2017 20:45
Nespěchejte do rakve
20.09.2017 20:45
Umíráme na objednávku-Když se stane léčba zločinem
20.09.2017 19:48
Rakovina, leukemie a jiné zdánlivě nevyléč. nemoci
20.09.2017 19:48
Mým marodům - Jak vyrobit pacienta
20.09.2017 19:48
Etikoterapie - Záhada nemoci a smrti
20.09.2017 19:48
Záhada nemoci a uzdravení - etikoterapie II
20.09.2017 19:22
Čím jste byli, čím jste ?
20.09.2017 19:22
Původ negativních sil a možnosti homeopatie



© 2001-2011 - Pavel Černý | © 2012-2017 - Pavel Hejný